Ion Brumariu
Když Ion Brumariu před šesti lety nastoupil do společnosti Vetropack Chişinău, jeho práce spočívala ve vykládání železničních vagónů naplněných křemičitým pískem. Bylo mu pouhých 19 let a krátce předtím dokončil studium na zdravotnické škole se zaměřením na veterinární medicínu. Tehdy si jen stěží dokázal představit, že právě ve výrobě skla najde své profesní uplatnění. Dnes Ion vede tým na horkém provozu a dohlíží na klíčové výrobní procesy.
Sklářství však bylo součástí Ionova života dávno předtím, než v něm začal sám pracovat. Jeho matka pracovala v oddělení kvality téměř od samotného otevření závodu a jeho otec zasvětil sklářskému průmyslu 39 let svého profesního života. Ion původně neměl v plánu pokračovat v rodinné tradici, ale během pandemie ho okolnosti přivedly právě do sklárny. Už o dva měsíce později dostal příležitost vyměnit vykládání vagónů za pozici pomocného strojníka sklářských zařízení.
„Přestože tady pracovali oba moji rodiče, o výrobě skla jsem nevěděl téměř nic. Táta mi sice radil, ale zároveň na mě byl přísnější než na ostatní členy týmu. Dnes už můžeme s nadsázkou říct, že mi své povolání předal, ale svou vlastní cestu jsem si musel najít sám,“ říká Ion.
První roky byly pro Iona obdobím intenzivního učení. Učil se pozorováním zkušenějších kolegů, ptal se a postupně získával stále hlubší znalosti celého výrobního procesu. Důležitou roli v jeho profesním rozvoji sehráli především kolegové, kteří si našli čas vše mu vysvětlit, předat mu své zkušenosti a pomoci mu dál se zlepšovat.
Přibližně po roce a půl se Ion posunul na pozici strojníka sklářských zařízení. Přiznává, že se tehdy na novou míru odpovědnosti ještě necítil úplně připravený. Ve své nové roli se musel rychle naučit ovládat složitá zařízení, rozhodovat se pod tlakem a každý den se učit něco nového. Postupem času se však to, co pro něj zpočátku představovalo výzvu, stalo běžnou součástí jeho každodenní práce.
V průběhu let se však neměnila jen Ionova pracovní pozice. Podle něj se proměnil také způsob, jakým lidé napříč výrobou spolupracují. „Když dnes nastane problém, nejde o to hledat viníka nebo přesouvat odpovědnost na jiná oddělení. Důležité je pochopit příčinu a společně najít řešení. Diskutujeme, analyzujeme a vzájemně si nasloucháme. Nikdo nemůže vědět všechno, a právě proto je důležitý každý člen týmu,“ říká Ion.
Dalším významným milníkem v Ionově kariéře byl postup na pozici vedoucího mistra horkého provozu. „Nikdy jsem si nemyslel, že se na tuto pozici dostanu. Měl jsem obavy, ale s podporou Romana Yatsuka a Liliana Anghela jsem se rozhodl této příležitosti využít,“ dodává Ion. Dnes už jeho odpovědnost zdaleka nekončí u jeho vlastních úkolů. Dohlíží na výrobní procesy, podílí se na zajištění plynulého chodu výroby a vede svůj tým tak, aby byly důsledně dodržovány požadavky na kvalitu, efektivitu a bezpečnost.
Ion svůj profesní rozvoj nevnímá jen jako postup na vyšší pozice. Stejně důležité je pro něj neustále si rozšiřovat znalosti. Nedávno si podal přihlášku na vysokou školu na obor zaměřený na bezpečnost potravin a do budoucna by se chtěl dále vzdělávat také v technické oblasti. Jeho zvídavost navíc sahá i za hranice jeho každodenní práce ve výrobě. Před několika lety se věnoval IT a programování. Přestože studium nedokončil, získané znalosti dokázal využít v praxi a vytvořil jednoduchý nástroj, který umožňuje provádět některé výrobní výpočty rychleji přímo v mobilním telefonu. Když přijde řeč na jeho přístup k práci a k životu, Ion to shrnuje jednoduše: „Vždycky se chci naučit něco nového. Když vidím, že by se nějaký proces dal zjednodušit nebo urychlit, chci zjistit, jak na to. Řídím se jednoduchým pravidlem: Když něco neumím, naučím se to.“
Toto pravidlo dobře vystihuje i jeho dosavadní profesní cestu. Každá nová etapa ho motivovala učit se, hledat řešení a rozvíjet své dovednosti. A v tom chce pokračovat i do budoucna.