Vzkaz v láhvi z minulosti
Každá skleněná láhev, kterou otevřeme, má tradici sahající tisíciletí zpátky. Sklo je jedním z nejstarších materiálů a je úzce spojeno s historií kultury a jejími technikami. Sklo se používá v uměleckém řemesle, v architektuře, při konzervaci a balení cenných potravin. Každá skleněná láhev představuje také rozhodnutí o budoucnosti, neboť sklo chrání životní prostředí a šetří naše zdroje surovin.
7000 - 3000 let před naším letopočtem
Dějiny skla nezačínají až v Mezopotámii, kde tamní mistři ve 3. tisíciletí vynalezli techniku výroby skla. Sklo se vyskytuje i v přírodě. Vznikne, když se při velkém žáru roztaví křemičitý písek a roztavená hmota se ochladí. „Ztuhlá kapalina“, to je sklo. Takové vysoké teploty provázejí údery blesku, stejně jako sopečné erupce nebo dopady meteoritů. Tímto způsobem vznikají skleněné horniny jako fulgurit, obsidián a tektit. Již v neolitu (mladé době kamenné), tedy cca 7 000 př. n. l., používali lidé sklo jako nástroj. Rozpoznali vynikající vlastnosti skleněných hornin z přírody. Ostré řezné hrany obsidiánu se například hodily na klíny a škrabky.
1500 let před naším letopočtem
Okolo roku 1 500 př. n. l. vyráběli Egypťané první duté skleněné nádoby, které sloužily na masti nebo oleje. V mnichovské sbírce egyptského umění dnes stojí nejstarší datovaný skleněný předmět: jemný kalich ze světle modrého skla.
© Picture: Staatliches Museum Ägyptischer Kunst
658 let před naším letopočtem
Z knihovny asyrského krále Aššurbanipala pochází první známý recept na výrobu skla v historii: „Vezmi 60 dílů písku, 180 dílů popela z mořských rostlin a 5 dílů křídy.“ Tato receptura z roku 658 př. n. l. zůstává již dva a půl tisíce let nepřekonaná. Z křemičitého písku, uhličitanu draselného a vápence vznikne přírodní, nepropustné, tvarovatelné a odolné sklo.
100 let před naším letopočtem
Okolo roku 100 př. n. l. se v jedné sklárně na syrském pobřeží odehrává technická revoluce: dodnes neznámý sklář vynalézá sklářskou píšťalu. Tato píšťala se skládá z 1,2-1,6 metru dlouhé trubky s náústkem na jednom konci. Druhým koncem nabere sklář roztavené sklo a otáčí, válí a formuje ochlazovanou hmotu a fouká dovnitř vzduch. Nyní mohou skláři vyrábět také tenkostěnné sklenice a vyfukovat je do nejrůznějších tvarů. O sto let později vznikají v Římské říši luxusní sklenice s vypracovanými dekory.
11. století
Od 11. století se Benátky stávají centrem západního sklářského umění. Zejména ve výrobě a zpracování čistého křišťálového skla dosahují skláři, „phioleri di Murano“, neslýchaného mistrovství a vyvíjejí v tradici benátského skla styl filigránského renesančního skla.
12. století
Okenní sklo dokázali ojediněle vyrobit již staří Egypťané, ale s principem tzv. měsíčního skla přichází do gotických zámků a katedrál konečně světlo. Skláři tvarují skleněné koule na ploché talíře a spojují jejich středy olovem do větších ploch.
1688
Ve francouzském městě Saint Gobain odlévají skláři poprvé roztavené sklo na stůl a zpracovávají hmotu válcem, čímž dosahují rovnoměrné tloušťky. To je ideální pro výrobu zrcadel, kterými šlechta zdobí své rokokové paláce.
1867
V roce 1867 představuje Friedrich Siemens technickou novinku, která urychluje industrializaci výroby skla: nepřetržitě pracující vanovou pec. Tyto vany se i dnes skládají z tavicí a pracovní vany a jsou ve dne v noci bez přerušení v provozu. Milník pro strojní výrobu skleněných obalů.
1903
Američan Michael J. Owens vynalézá automatický vyfukovací stroj na láhve, mistrovský výkon inženýrského umění. Tento stroj funguje na principu sání a fuku, to znamená, že se roztavená skleněná hmota nasaje do kovové formy a automaticky se odstřihne. S tímto zázračným strojem lze vyrábět 2 500 láhví za hodinu.
1925
V roce 1925 přihlašují inženýři Ingle a Smith patent na stroj IS. Vyrábí duté sklo metodou dvakrát fuk, která se používá dodnes. Kapka se vyfoukne do hrubého tvaru v kovové předformě a poté se otočí do druhé formy, kde se vyfoukne do finální podoby.
Přítomnost
Ve druhé polovině 20. století stoupá objem výroby skla především díky zavedení elektronicky řízených strojů. Nové metody pro výrobu vylehčeného skla přispívají k ochraně životního prostředí a šetří zdroje energie.Sklo je nedílnou součástí našeho životního prostředí. Používá se v oblastech výzkumu, komunikačních technologií, architektury a solárních zařízení. Sklo je ideálním obalovým materiálem pro nápoje, potraviny a kosmetiku.